Nejčastější otázky pacientů

Co je to Vojtova terapie?

Vojtova metoda je  metoda reflexní, kdy na základě určité polohy a drážděním určitých bodů (spoušťových zón) vyvoláváme reflexní odpověď. Při terapii Vojtovou metodou aktivujeme centrální nervový systém, protože pacient má problém v CNS. Podstatou hybné poruchy u dětí - kojenců  je právě problém s řízením hybnosti. Proto je důležité při fyzioterapii pracovat s řízením pohybu, tedy aktivovat přímo centrální nervový systém. Není proto správné pracovat primárně se svaly.

Vojtova metoda pracuje se třemi terapeutickými modely, které obsahují prvky motorického vývoje. Aktivujeme konkrétní svalové souhry - koordinaci, kterou má dítě porušenu. Tato porucha je příčinou stagnace, či abnormálního motorického vývoje. Na základě vyšetření fyzioterapeut stanoví konkrétní motorický problém, a při aktivaci jej cíleně ovlivňuje. 

 

Jak terapie probíhá?

Pokud lékař při vyšetření uzná za vhodné, odesílá dítě na fyzioterapii. Fyzioterapeut na základě vyšetření sestaví konkrétní terapeutický program, určípro domácí terapii dávku a frekvenci. Fyzioterapeut je zodpovědný za vedení terapie a za její účinnost. Pokud i při pravidelné terapii vývoj dítěte stagnuje, je terapeut povinen hledat příčinu.

Příčinou stagnace vývoje může být nedostatečná frekvence domácí terapie, malá či velká dávka, nebo náročný program, který matka technicky nezvládá, a tím terapie  ztrácí účinnost. Příčina může být také v chybné indikaci konkrétního terapeutického modelu anebo může být dítě na konci svých možností, to znamená, že jsme vyčerpali jeho kapacity.

Frekvence terapie doma

Frekvence terapie doma je ve věku do jednoho roku 4x denně, ne více a ne méně. V případě, že se dítě začne pohybovat po 4, může se frekvence snížit na 3x. Musí mít ale v tom okamžiku vlastní spontánní hybnost v horizontále. Frekvence je zcela pravidelná, jako podávání antibiotik. Je to tak proto, že CNS v tomto věku je schopen si cca 3 hodiny pamatovat, co jsme aktivovali a dokáže to použít ve spontánní hybnosti. To znamená, že dítě může použít nové koordinační schopnosti, když to potřebuje, když chce realizovat své nápady odpovídající jeho věku.

U starších dětí běžně rehabilitujeme 3x denně. Frekvence 3x a 4x denně vývoj dítěte posouvá dopředu. Frekvence 2x denně je na udržení stavu. Frekvence 1x nebo méně je zbytečná. Při takové frekvenci je patologický vývoj rychlejší a fyziologické modely se nemohou uplatnit.

Když dítě cestuje na rehabilitaci, tak ten den určitě neodstane indikovanou frekvenci. Pokud je to tak výjimečně, když dítě cestuje na rehabilitaci nebo k lékaři, pak to nevadí. Musí se ovšem dbát na to, aby to nebylo pravidelně, protože v tom případě by bylo už škodlivé.

 

Co je to dávka terapie? (dávka = jak dlouho trvá jedno cvičení)

Dávka terapie (doba aktivace) se odvíjí od věku dítěte a eventuálně také od jeho hmotnosti.

Dávku terapie je nutné dodržovat, dávku indikuje ošetřující terapeut. Dodržování dávky souvisí se zátěží dítěte. Velká dávka dítě unavuje. Pokud velká dávka, která dítěti nepřísluší, je aplikována příliš často, dítě se může dostat do chronické únavy. Unavené dítě nemá náladu a chuť se sebou něco dělat, může ztratit chuť k jídlu, špatně spát, špatně usínat, probouzí se ze spánku. Motorický vývoj stagnuje. Malá dávka zase dítě pozitivně neovlivní. Dávka je přesně stanovena tak, aby v kombinaci s frekvencí se mohla motorika dítěte rozvíjet.

Dítě do 3 měsíců: dávka max. 2-7 minut 4x denně

Dítě nad 3M 5=7 min, 4x denně

Dítě nad 6M – 10 min-. 4x denně

Dítě 8M – 10-12 minut 4x denně

Dítě roční a více 10 – 15 minut (maximum)

 

Může pravidelná terapie provázená pláčem psychicky poškodit?

Pláč dítěte při terapii není překážkou, ani reakcí na bolest. Je to způsob komunikace, který dítě ve svém věku běžně používá, když něco chce. Například když má hlad, žízeň nebo se mu něco nelíbí, třeba přebalování, oblékání, uvazování čepičky a podobně. Cvičení se mu také nelíbí, protože je náročné. Nelíbí se mu, že musí zůstat v poloze a ještě k tomu podávat výkon – tj. cvičit.

Není vhodné dítě během aktivace uklidňovat, nebo jinak odpoutávat jeho pozornost od cvičení  (zpívání, hrkání a ukazování hraček, čtení pohádky, básničky apod.) Dítě cvičí krátce a bez přerušování. Naučí se tak, že cvičení je práce, že to trvá nějakou dobu a pak je konec. Na situaci si časem zvykne. Pláčem nám jen říká, že se mu to nelíbí. Pokud krátce po aktivaci (po opuštění polohy) plakat přestane, je vše v naprostém pořádku. Pokud ale pláče delší dobu po skončení aktivace, je potřeba zjistit, co nám tím říká, a reagovat na to.

Přerušování terapie za účelem uklidnění dítěte

U aktivace (cvičení) je třeba, aby se dítě koncentrovalo na cvičení. Pokud rodiče odvádějí pozornost od cvičení, aby si dítě jako by nevšimlo, že cvičí, není to cesta k tomu, aby dítě cvičení akceptovalo. Uklidňování dítěte nevede k jeho uklidnění, ale naopak vede ke stresu dítěte. Dítě si myslí, že je už konec, ale pak zjistí, že cvičení pokračuje. Navíc pauzy enormně natahují čas, někdy až na půl hodiny, což vede k přetížení dítěte. Když rodiče cvičí 10 minut bez pauzy, dítě se naučí, že těchto 10 minut pracuje a pak je už konec. To vede k tomu, že se dítě naučí aktivaci (cvičení) akceptovat a nebrání se mu.

 

Co je to instruktáž terapie a jaký má význam

Návštěva u fyzioterapeuta slouží především k tzv. instruktáži.  Instruktáž je práce fyzioterapeuta s rodičem dítěte, který bude terapii aplikovat doma ve stanovené frekvenci a dávce. Představa, že rodiče přijdou k fyzioterapeutovi, aby on tzv. Zacvičil dítě, je mylná. Dítě léčí soustavné a pravidelné provádění terapie doma, rozhodně ho neléčí návštěva u fyzioterapeuta.

Další argument proti tzv. cvičení dítěte na rehabilitaci je, že dítě nejlépe zátěž snese od někoho z rodičů, matky nebo otce. Hůře to snáší od cizí osoby, což fyzioterapeut rozhodně je. Je to tak i přes to, že dítě a fyzioterapeut mají dobrý vztah.

Na instruktážní hodině dítě u fyzioterapeuta cvičí rozhodně více, než je indikovaná dávka doma ve stanovené frekvenci. Matka s dítětem stráví v ordinaci u fyzioterapeuta většinou až 45 minut nebo dokonce i 60 minut. Dítě sice celou dobu necvičí, jsou tam pauzy na vysvětlení pro rodiče a podobně. Není to ideální, ale u fyzioterapeuta nemáme jinou možnost, než to tak udělat. Je to tak proto, že rodiče přicházejí se naučit s dítětem pracovat a za 10 minut se to rozhodně nemůže stihnout.

Hlavní část návštěvy fyzioterapeuta  tedy slouží výhradně ke korekci, či sestavení domácího programu, ne k léčbě jako takové. Proto není vhodné docházet na terapii příliš často, tzn. denně nebo ob den, protože je tím narušena nejen  frekvence a dávka terapie doma, ale hlavně je dítě soustavně přetěžováno.

Proces instruktáže rodičů zkracujeme co nejvíce. Děti z blízkého okolí mohou přijít častěji, tam nehrozí přetížení. Problém nastává u dětí, které jsou z větší dálky a zůstávají v místě na tzv. intenzivní zácvik a docházejí k fyzioterapeutovi dvakrát denně. Malé děti do 6-12 měsíců snesou intenzivní zátěž, kterou koncentrovaná instruktáž rodičů přináší, maximálně 3 dny. Větší děti vydrží někdy i 5 dní dvakrát denně. K naučení základního domácího programu, který smysluplně ošetří dítě, většinou stačí tři dny, je jedno, jak je dítě staré.

Znovu opakujeme, že je třeba si uvědomit, že terapeutický účinek spočívá výhradně v pravidelné domácí terapii, instruktáž slouží k tomu, aby byla udržována kvalita terapie, kterou provádí rodič pravidelně v domácím prostředí.

 

Nemůže matka při pravidelné terapii dítě přetížit?

Jak již bylo řečeno, domácí terapie je prováděna v optimální dávce, tedy doba aktivace je stanovena podle věku  dítěte. K přetížení dítěte proto nedojde.

Pokud přece jen dojde k chronickému přetížení dítěte z jakýchkoli důvodů (špatné usínání, špatná spánek, nechuť k jídlu apod.), například rodiče přidávají nějaké další aktivity, které fyzioterapeut neindikuje, pak snížíme dávku - dobu aktivace, ale frekvenci 4x den ponecháme. Snažíme se analyzovat režim dítěte a terapii, prováděnou doma, abychom odhalili příčinu a udělali nápravu. Do třech týdnů od úpravy domácího režimu obvykle nastává pozitivní změna.

 

Co je to obsah terapie

Obsah terapie a jeho kvalita je další parametr, který dítě léčí. Tzv. jedno cvičení (aktivace) musí obsahovat reflexní otáčení i reflexní plazení. Ve věku 8 měsíců se k těmto modelům přidá první pozice. Do třech týdnů musí mít dítě v programu kompletní program, který zajistí základní ošetření.

 

Kombinace terapeutických postupů

Je důležité se koncentrovat na terapii, která dítě posouvá dopředu za minimální zátěž dítěte, domácího terapeuta a celé rodiny.

Dítě musí mít čas si hrát a nemyslet na to, že musí dělat nějakou terapii, stejně tak i domácí terapeut, je to většinou matka. Ona také musí dělat v rodině jinou práci, má manžela, druhé dítě a musí obstarat pro dítě, které cvičí i jinou zábavu, než cvičení. Tím se myslí normální denní režim, jako u zdravého dítěte.

Ve snaze posunout dítě ve vývoji dopředu vede rodiče k přetěžování dítěte, přidávají mu další a další terapeutické postupy, často i bez vědomí terapeuta, bohužel někdy i na doporučení terapeuta.

Trvalé přetěžování dítěte stále nějakou terapií nejen doma ale i v různých ústavech pak vede k chronické únavě. Chronická únava vede ke stagnování vývoje.

 

A co si myslíme o kombinování různých fyzioterapeutických metod?

Pro rodiče je velmi složité nastavit domácí režim, a vůbec běžný život dítěte tak, aby nebylo terapií přetěžováno a "mělo čas a sílu na běžné dětství".
Ve své praxi jsme mnohokrát viděli, jak rodiče ve snaze dítě zlepšit, zcela přizpůsobili jeho život a život celé rodiny léčbě dítěte. Kombinovali mnoho fyzioterapeutických a jiných postupů. Výsledkem obvykle bylo pouze to, že dítě bylo smutné, unavené, rodina přetížená a k výraznému posunu ve vývoji nedošlo. Jak jsme již uvedli, terapie by měla být pravidelná, v optimální dávce, přesně provedená, ale rozhodně by neměla pohltit život celé rodiny. Dítě musí mít čas a sílu na hraní a rodina na běžný život. To znamená, efektivní je, udělat maximum práce za minimální čas.

 

Kdy indikujeme Bobath terapii

Bobath terapii indikujeme v okamžiku, kdy dítě nezvládne zátěž terapií Vojtou a to především psychicky. Vojtova terapie je cílená a dítě se musí koncentrovat na to, co dělá. V případě, pokud jeho psychika není dostatečně odolná a zátěž nezvládne, indikujeme Bobath terapii.

Pokud jsme nuceni okolnostmi indikovat jinou terapii než Vojtovu, děláme to s vědomím, že víme, že kvalitativní vývoj se může zastavit. A kvalita je pro další vývoj velmi důležitá. Kvalita je to, co limituje kvantitativní vývoj.

 

Domácí terapie a terapie s fyzioterapeutem

Terapii do domácího terapeuta, tj. matky nebo otce, snáší dítě velmi dobře. Terapie s terapeutem je pro dítě velmi zatěžující, tím myslím především psychiku dítěte. Vojta proto prosazoval, aby dítě bylo cvičeno doma a ne ve zdravotnickém zařízení. Argumentace, že terapeut je lépe vzdělán neobstojí. Vojtova terapie není složitá a dítě s rodiče spolupracuje tak, že jim tzv. neuniká z polohy a oni mohou přesněji a tím lépe aktivovat.

Fyzioterapeutovi se vesměs brání pohybem a je nutné ho více přidržet, abychom měli šanci polohu aktivovat. Fyzioterapeut v ordinaci také většinou aktivuje dítě více v objemu a v menší frekvenci, než je indikovaná dávka domácího programu. Tím dítě nemá ani správnou frekvenci ani odpovídající dávku.

Je třeba si uvědomit, že dítě léčí nejen správná léčba, ale i správná frekvence a dávka. Když si to rodič převede na antibiotika, tak tomu snadno porozumí, pro č to tak je. U antibiotik nikdo nepochybuje, že je třeba dodržet správnou frekvenci i dávku, ale léčba byla účinná.

 

Vedení terapie dítěte

Terapeut, který má dítě na starosti, je odpovědný za tzv. vedení terapie. Tj. že je zodpovědný za správnou dávku a frekvenci a také obsah.

Terapeut na základě analýzy stavu dítěte a proběhlé terapie vyhodnotí její účinnost, a pokud shledá, že indikované modely neposouvají dítě dopředu, musí hledat příčinu, proč to tak je. Chyba může být v nedodržení dávky, v nedodržení frekvence, eventuálně modely nebyly indikované v odpovídajícím obsahu tak, aby pozitivně ovlivnily stav dítěte.

Příčina může být i v tom, že terapie je pro matku příliš komplikovaná a dělá jim technické problémy.

Do vedení terapie patří i správně odhadnout, za jak dlouho má přijít matka s dítětem na kontrolu, zda se jim program doma daří a jaké udělali výsledky. Terapie se doma musí dařit, jinak se nedostaví žádaný efekt.

 

Co je to rychlost vývoje dítěte

Rychlost vývoje zcela pravidelně kontrolu fyzioterapeut, patří to k vedení terapie, je to vyhodnocení efektu indikovaných modelů ve smyslu obsahu, dávky a frekvence. Chtěli bychom, aby rychlost vývoje byla pokud možno plynulá. Rychlost vývoje během terapie se může zrychlit, může se zpomalit, může se i zastavit.

Záleží na stavu dítěte, jeho kapacitách, schopnostech domácího terapeuta, na dodržování zásad terapie v domácím prostředí.

 

Únava a projevy dítěte

Pokud je dítě soustavně přetěžováno velkou dávkou rehabilitace, dostane se do chronické únavy. Chronická únava se projeví tzv. neprospíváním dítěte. Dítě nemá chuť k jídlu, nepřibírá na váze, špatně usíná, špatně spí, v noci se budí, málo se usmívá nebo se neusmívá vůbec.

Akutní únava tzv. nevadí, dítě se z toho vyspí. To se může přihodit na rehabilitaci, když se matka učí něco nového, dítě se unaví a pak hluboce usne třeba i bez jídla. Z toho se vyspí a pak je všechno v pořádku.

 

Únava a výkon, projevy, opatření

Unavené dítě nemá chuť se pohybovat, nemá náladu si hrát, málo se usmívá, vývoj stagnuje. Musíme analyzovat denní režim a hledat příčinu. Pokud skutečně objevíme, že dítě přetíženo dávkou, snížíme dávku, ale frekvenci necháme. Pak vyhodnotit opaření, do třech týdnů obvykle nastane pozitivní změna ve vývoji.

 

Zásady vývoje dítěte

Ve vývoji je důležité sledovat, jak se segmenty vzájemně k sobě nastavují. Laicky řečené, když dělají něco ruce a hlava, nohy také mění svou polohu.

Je-li dítě stabilní a může tak komunikovat očima a potom i hlasem. Hlava se musí v poloze na břiše zvedat a současně se ruce přesunou dopředu a opřou se o lokty. Nohy se současně vysunou za tělo. Na zádech ruce zvedá k sobě a nohy také současně zvedá. To zvládne dítě ve třech měsících. Takže je důležité sledovat nejen hlavu, zda ji zvedá a otáčí, ale je důležité sledovat, jak ruce zvedají tělo.

Vývoj tedy probíhá od hlavy k nohám a opačně to určitě nepůjde.

 

Může cvičit Vojtovu metodu dítě, které má epilepsii?

Epilepsie není absolutní kontraindikací terapie Vojtovou metodou. Epilepsie dítěte by měla být však stabilizovaná.
Děti s epileptickými záchvaty jsou často léčeny léky, které obsahují hormony. Na začátku hormonální léčby je nastavena vysoká dávka hormonů, což je pro dítě velkou zátěží, a proto je v této době rehabilitace přerušena nebo není doporučena.

Jakmile je epilepsie stabilizovaná a lékař dávky léků sníží, je možné rehabilitaci zahájit. Fyzioterapeut je však povinen pracovat s dítětem s epilepsií individuálně tak, aby nebylo přetěžováno.

 

Logopedie

Logoped je většinou obeznámen s motorikou úst a spodiny ústní. Logoped se koncentruje u kojence na jídlo a problémy s tím související. Pokud jídlo u kojence a malého dítěte je bezproblémová, není důvod logopeda navštěvovat.

U starších dětí, ve věku dva roky a více, se pak logoped se koncentruje na nácvik řeči. Vhodnost nebo nevhodnost práce logopeda s dítětem posoudí fyzioterapeut nebo ošetřující neurolog.