Vojtova metoda

Vojtova metoda je neurokineziologický diagnostický a terapeutický systém vytvořený na základě dlouholetého pozorování a empirie.

Při hledání terapie pro děti se spastickou centrální parézou Vojta aktivoval pohybové vzory, které doposud u těchto dětí neviděl, což ho přivedlo k objevení reflexní lokomoce (vrozených modelů CNS – reflexního plazení a reflexního otáčení). V průběhu svého pozorování kineziologicky popisoval aktivované vzory reflexního plazení a reflexního otáčení a hledal jejich analogie ve vývoji motoriky. Díky tomu jako první exaktně popsal vývojovou kineziologii, čímž zásadně obohatil a nasměroval obor rehabilitace jako takové.

Pochopit aktivační systém reflexní lokomoce prof. Dr. Václava Vojty (Vojtovu metodu) vyžaduje nejen změnu v kineziologickém myšlení a chápání funkčních souvislostí, ale  především pochopení lokomočního principu člověka a jeho neurofyziologickou podstatu. V tomto smyslu pak může být nabídnuta motoricky ohroženému nebo již postiženému jedinci Vojtova cílená terapie, která je schopna zasáhnout postiženou motoriku na úrovni řízení v CNS.

Jak vidíme lidskou lokomoci. Lokomoční projev člověka (pohyb vpřed) je zcela automatický a slouží k dosažení chtěného cíle, tzn., že nemyslíme na pohyb, který vykonáváme, myslíme jen na cíl, kterého chceme dosáhnout.

Každá lokomoce je automaticky řízena, vychází z jistého držení těla (postury) a je-li centrální řízení motoriky člověka nepostiženo, pak je prováděna ve zkříženém pohybu. Na kvalitě souladu složek lokomoce (posturální aktivita, vzpřimovací mechanizmy, fázický pohyb) závisí kvalita projevené lokomoce.
Jinými slovy, lokomoce je komunikační prostředek, který se zcela automaticky zapíná. Lokomoce se neučí, ale "zapíná" se.

Vyjádření vztahu polohy a pohybu zcela jednoduše vyjádřil Magnus již v roce 1916. Každý pohyb začíná v určité poloze a končí v určité poloze. Poloha doprovází pohyb jako stín.